K dalšímu, velmi těžkému, mistrovskému utkání, jsme zajíděli do Černovíru. Utkání, která hrajeme kolem poledne, nám vůbec nesedí, a to se potvrdilo i dnes. První půle se hrála opět na jednu branku, a to na domácí. Máme obrovský problém a to vstřelit soupeři gól. Šancí bylo hodně, ale nám to tam ne a ne spadnout. Domácí zahustili střed pole a jen odkopávali. Hra žádná, prostě pro ně remíza byla stále výhra.
Do kabin se šlo za nerozhodného stavu. Ani jedno mužstvo se neprosadilo střelecky. V poločase byl v kabině trochu vítr, odhodlání bylo jasné - vstřelit branku a jít do pohody.
Bohužel se nám pořád nedařilo vstřelit gól. Až ve 47. minutě se prosadil sváteční střelec Honza Habčák, díky němuž jsme se dostali do pohody a utkání měli od této vstřelené branky pod kontrolou. Vše z nás spadlo a bylo vidět, že jdeme za vítězstvím. Další branku opět přidal Honza Habčák a bylo jasné, že odvezeme povinné tři body z Černovíru. Po druhé vstřelené brance jsme již hráli sebejistě a kdyby nebylo domácího brankáře, který stál při našich střelách vždy na správném místě, tak utkání bylo rozhodnuto dříve.

Borci dnes pochvala za trpělivost a velkou bojovnost. Některé zákroky domácích hráčů byly hodně na hraně, ale ustáli jsme to. Rodiče Černovíru nás opět nezklamali, urážky našich hráčů (že simulují…), trenérů - ,,kup si nové boty", ,,běž se opláchnout" a jiné, k tomu se vyjadřovat nechci. Odpověď byla jasná – prohra se těžko kouše a děkuji klukům, že to zvládli i v tak velmi vypjatém utkání.
Tak příští týden na domácí hřišti opět potvrdíme formu a prosadíme se i více střelecky.